Eddie Cockrell, Variety Magazine, USA, 18. 11. 2003
ŽELARY
Želary, tento současně epický i intimní film konfrontuje houževnatou ženu z města s citlivým horalem na pozadí moravského venkova za 2. světové války. Výsledkem je triumf regionální filmové tvorby v tradici Davida Leana pro Ondřeje Trojana, který se durazně vrátil do režisérského křesla po 13 letech producentské práce pro Jana Hřebejka a další, pod střechou pražské společnosti Total HelpArt. Tato letošní česká nominace na Oskara za zahraniční film se zdá předurčena, vzhledem k sebevědomé režii, solidním hereckým výkonům a příbehu s mnoha odstíny univerzálních lidských slastí a strastí, k vřelému přijetí ze strany kritiků a velkému obchodnímu úspěchu.
Česko roku 1943: Mladá Eliška (Ana Geislerová), jejíž studium medicíny bylo přerušeno nacistickou okupací, pracuje jako ošetřovatelka v nemocnici ve velkém městě, spolu se svým milencem chirurgem Richardem Littnerem (Ivan Trojan). Oba, spolu s kolegou, Dr. Chládkem (Jan Hrušínský), jsou také zapojeni do riskantní odbojové činnosti.
Když je Littner odhalen a musí prchnout, sveří Chládek Elišku drsnému moravskému horalovi Jozovi (György Cserhalmi), který se dostal do nemocnice po úrazu na pile. Pod jménem Hana Hofmanová odjede Eliška s Jozou do zapadlé vísky Želary, aby tam přečkala nacistickou hrozbu.
Prvních 20 minut se odehrává jako tradiční melodrama. To však je pouze předehrou pro subtilně nuancované hlavní drama. Když Eliška poprvé uvidí osamělou chalupu se špinavou podlahou, ve které má žít, Joza jí na její otázku "kde je zahrada?" odpoví s vážnou tváří: "všude".
Během následujících dvou let se mezi mlčenlivým dřevorubcem a vzdělanou odbojářkou vytvoří silné a složité manželské pouto na pozadí vesničky vysoko v horách, které se děti z okolí vysmívají, ale která je ve skutečnosti bezpečnou skrýší, kde Eliška objevuje své vlastní hluboké studnice tolerance a soucitu. Samozřejmě, že válka krutě přeruší tento relativní mír, ale stane se tak až poté, co nepravděpodobné štěstí dvojice navždy změní její život.
Přestože na první pohled tento příbeh není nijak zvlášť originální, vedlejší zápletky a metafory mu dodávají příjemnou vrstevnatost. I když Eliška/Hana musí nejprve překonat silné moravské nářečí, nakonec dojde k jejímu sblížení s Jozou oním staromódním způsobem pohledem z očí do očí a vzájemnou důvěrou.
Veterán Miroslav Donutil předvádí zručný výkon v roli nervózního, ale laskavého městského faráře; vypočítavý učitel Jaroslava Duška je další variací na téma zbabělého byrokrata, jakého hrál v Hřebejkově Musíme si pomáhat a Pupendu; veterán Jan Tříska, jako významný vesničan a všudypřítomný, populární Ivan Trojan - Ondřejův mladší bratr - jako Eliščin noblesní a tajemný milenec Richard.
To nejzajímavější na filmu však je síla jasných očí Elišky/Hany Any Geislerové v kontrastu s něžným obrem Jozou hraným Maďarem Cserhalmim. Tato populární herečka se poprvé objevila jak teenager v Trojanově geniálním režisérském debutu z roku 1991 Pějme píseň dohola. Želary pro ně oba znamenají zásadní skok vpřed. Cserhalmi hraje Jozu se stoickou zranitelností, která připomíná jak Johna Wayna, tak Stellana Skarsgarda.
Technicky je film po všech stránkách na nejvyšší příčce, když sdružuje Trojana se schopnými veterány Petrem Jarchovským (Hřebejkův scénáristický partner), střihačem Vladimírem Barákem a kameramanem Pějme píseň dohola Asenem Šopovem. Zvláštní pochvala patří výtvarníkovi Milanu Býčkovi za nově postavenou vesnici a Kataríne Bielikové za detailně vypracované kostýmy, které vypadají jako skutečně nošené. Pěkná hudba Petra Ostrouchova je současně vřelá i kontemplativní.
Premiéra filmu začátkem září v ČR měla silnou odezvu a znamenala obchodní úspěch. Název románu, na kterém je film založen zní Josefova Hanule. Podtitulky na pásu VHS převádějí různé jazyky filmu, zvláště komplikované moravské nářečí, s nuancovanou sebejistotou.
© Copyright 2003, Reed Business Information, a division of Reed Elsevier Inc. C 2003 Variety, Inc.